Po dlouhé době se vracím ke svým myšlenkám, které se za ten čas posunuly úplně jiným směrem, daleko od toho o čem je tu psáno a co jsem prožila.Nechala jsem se strhnou obyčejným životem, žačala řešit školu, známky, přátele, lásky.Možná se ptáte, co mě tedy vedlo k tomu, napsat sem další článek?Tak začnu od začátku, ono to bývá nejlepšíJ
Včera, než jsem šla spát jsem uklízela svojí poličku nad postelí a úplně z vrchu mi spadl na postel jeden zápisníček, který jsem dlouho neviděla.Byla jsem docela zvědavá co v něm může být, a tak jsem ho otevřela a začala číst.Byly tam věci, které jsem si psávala před spaním ještě v době kdy jsem byla nemocná.Číst tyto řádky bylo velice zvláští, přišlo mi, že čtu deníček nějaké úplně cizí holky a přesto jsem si naprosto přesně vybavovala jak mi bylo v té chvíli když jsem to psala.Po tvářích mi začaly téct slzy, jak kdybych právě přečetla nebo shlédla smutný film se šťastným koncem, v který už nikdo nedoufal.Vlastně někdo jo, já jsem doufalaJ.Psala jsem tam, že kdybych se někdy uzdravila, že mi "obyčejný" život nikdy nezevšední.A najednou jsem začala přemýšlet jaký že je to teď můj život.Nedokážu to asi napsat tak jak bych chtěla, ale jsem vděčná za to, že jsem tu. Na tomhle světě a že i přes to všechno mi bylo umožněno řešit všechny ty věci, který mi nikdy všední přijít nemůžou.Věci jako pokec s kámoškou, známky ve škole, láska, okamžiky když venku začně sněžit nebo když lidi nadávaj na hnusný počasí.Zvlášť tomu poslednímu se musím smát.Nepřišlo vám někdy, že někteří lidi prěs ty všechny "úděsné" věci jakým je například hnusné počasí, fronta v obchodě nebo autobus který ujel moc řeší?Co je na tom, proč si pořád stěžovat a přes tyhle katastrofy se ochuzovat o hezký pohled na svět?Přitom jsou to úplné hlouposti.Neříkám, že já se na svět nedívám někdy skepticky, ale třeba mi příjde takové špatné počasí daleko menší katastrofa, než dítě, které musí ležet přes vánoce v nemocnici, dítě, které musí ležet v nemocnici vůbec.Stalo se vám někdy, že vám vícero lidí na otázku jak je, odpovědělo ale jo, de to.Já chápu některé starosti , ale sakra, jak jde to?..Jsme na tomhle světě, máme to štěstí žít!A i přes vážnější starosti, které vás mohou během dne potkat jste pořád tady, každý den se může stát krásným.Proč házet flintu do žita?Ani nevíte, kolik nemocných lidí by dalo všechno za to moc řešit takové starosti.Mám kamarádku, která mi každý den na otázku jak je, odpoví dobře.Ironií je že ta kamarádka si rakovinou taky prošla.Když jedu do nemocnice na kontrolu a procházím se po ambulanci, vidím rodiny se svými těžce nemocnými dětmi, které celé hodiny čekají než na ně příjde řada a přesto se dokáží na své děti usmívat aby jim jejich boj s nemocí co nejvíc usnadnili a co nejvíc je podpořili.Tak pro je sakra na druhé straně v tohle světě tolik násilí spáchaných na dětech?Proč někteří rodiče ničí život svým dětem, mlátí je a týrají místo aby byli sakra rádi, že jejich deti zrovna měly to štěstí a jsou zdraví!Lidé by si měli častěji uvědomovat co je důležité a co už tolik ne.Nebrat všechny ty všední věci za samozřejmost, která vás čeká každý další den.Víc si vychutnávat chvíle s přáteli , s rodinou s lidmi, se kterými je vám dobře a to zvlᚍ teĎ, když nastanou svátky vánoční.Je přece úplně jedno jestli budete mít na vánočním stromku zlaté nebo červené ozdoby, ale že nebudete úplně sami, že bude někdo u vás , bude se na vás usmívat a třeba vás držet za ruku ať už budete kdekoliv.Nechci tady kázat morálku nebo někoho poučovat, jen jsem nastínila svůj názor.Řešit úplně obyčejné věci je tak úžasné.Tak si to prosím užívejte.
S pozdravem
Lucka
Lucicke | 
Zde hledá
Si nejlepšííí:-*:-* moc pěkný článek! mám tě moc rádaaaaaaaaa