Není to tak dlouho co jsem se bavila s jednou mojí super kámoškou a vážně skvělou hokou,která si nedávno prošla znovu tím vším hnusným a hrozným o čem se tu píše.A docela mě zavedla k zamyšlení.Jaké priority a životní názory má člověk,který výjde po léčbě a dostane se do normálního života,tedy je do něj vhozen jako neplavec do hluboké vody.Je to docela komické přirovnání,ale něco do sebe to má.Vážně si připadáte jak z jiného světa.Ostatní lidi by pohnutky které se vám honí hlavou nikdy nenapadly.Například,proč se třeba dívat na ostatní lidi ,kteří trpí a podat jim pomocnou ruku,když nemusím?..když to není povinné a nikdo mi za to nezaplatí?Neodmění mě?Prostě bez prostředně.Co třeba souctit?je to ta správná motivace?..Pochopení?Být u někoho,být mu duševní podporou.Je toho víc,žebříček hodnot je celý naruby,to ,co se vám dříve zdálo nejdůležitější, teď není zdaleka v popředí.Ale z vlastní zkušenosti vím,že vliv "normálního" života vás zavede k zamyšlení ,je to jako prozření.Najdenou nechápete,proč se třeba tolik lidí honí ,aby všechno stihli,zatímco jde stranou rodina a většinou i zdraví.Nechápete hádky mezi přáteli ať už mají jakké koliv přičinění.Pak se stane něco co vaše hrany otupí.Naučíte se v tom plavat,čím víc zapomínáte na všechyn ty hrůzy v nemocnici, tím víc přehodnocujete znovu a znovu svoje názory a srovnáváte je s názory ostatních lidí z toho "normalního"světa.Nedá se tomu nijak ubránit,prostě jen zapadáte do normálního života.Ovšem vždycky se budete něčím lišit ,od těch ostatních,budete to mít v očích,to poznání,poznání,že život není jenom to pozlátko co se třpytí a leskne a co je fajn,ale že život dokáže být i krutej a dokáže si s lidskými osudy zahrávat.Je krásné se do něj znovu dostat,nikdy nelituji a nikdy nebudu,věřím tomu,nikdy si nenechám vzít svůj "žebříček hodnot" .Nikým si ho nikdy nenechte vymluvit,ikdyby se o to snažili sebevíc.Není špatné,že se tím od ostatních lišíme,že jsme považováni za ty co všechno ví nebo že si někdy připadáme že nezapadáme.Ať už vám tu někdo ublíží sebevíc,vždycky je to lepší než jakákoliv nemoc!.. jen se proste nadechněte a uvědomte si,že dýcháte a to je přece ten největší zázrak.=O)
tuhle úvahu bych chtěla věnovat mé *inspiraci*, děkuji za vše
Lucicke | 
Zde hledá
Máš pravdu...A je to fakt hodně zajímavá úvaha, líbí se mi....