Nebojte se o rakovině mluvit! na Blog.cz

Považuji podzim za pěkné roční období.Všude to hraje hřejivými barvami a když k tomu svítí sluníčko tak to nemá chybu.No..jenže poslední dobou mám hodně takové chmurné myšlenky,říká se tomu deprese.Deprese by neměly být,akorát znepříjemňují lidem život.Poslední dobou důvod mých depresí bývají rodiče:-)..Někdy bychom se doma samou láskou pokousali:-).Už předtím jsem se zmínila,že mám své rodiče ráda a na tom se nic nezměnilo.Ale teď často přemýšlím o tom,že vidí spoustu věcí jinak než já.Pořád se o mě bojí a pořád mě berou jako nemocnou.Nejsem ze všeho uplně venku..nikdo není,ale já se tak brala.Dělám mnohem víc věcí než dřív,ale pořád tak nějak to není ono.Je to zvláštní.Přemýšleli jste někdy,co bude až se vám splní váš životní sen?Je to zvláštní myšlenka.Každý den pro něco žijete pro něco bojujete a o něco se snažíte..a najednou to máte.Ale co pak?Dlouho mi trvalo než jsem na to přišla..a nebylo zrovna lehké to zjistit.Když se vám splní váš životní sen ,tak pak si ho musíte užívat!Ale jak si ho užívat, když ještě nemůžete zcela na 100%?Je to spousta otázek.Já si teď života užívám nejvíc, když můžu být na akcičkách ,které pořádá krteček a bumbaris.Užívám si ho ,když jsem s lidmi které mám ráda!S příbuznými, s kamarády...A užívám si života když se ráno vzbudím a je mi dobře.Jak to zní samozdřejmě pro některé lidi.Ale pro mě je to něco čeho se nikdy nenabažím!Někdy se mi stává,že vstanu a musím si uvědomit že jsem v pořádku a doma.Zní to asi divně,ale někdy se bojím,že se probudím a vše bude zpět...brrr..nezaobírat se těmato myšlenkama...přemýšlím proč lidi, kteří se nikdy nesetkali a neprošli si rakovinou, nemůžou nemocné nikdy zcela pochopit.Můj názor je,že oni mají svůj svět..svět kde jsou všichni krásní a zdraví..žijí v takové najivitě.Nemůžeme se za to na ně zlobit.Spousta z nás by si to s nimi vymněnila.Když jsem byla nemocná a měla ty příznaky, velmi nepříjemné,tak jsem vždycky toužila po tom ,abych uměla někomu dát pocitít,komukoliv,jak mi je.Abych měla někoho kdo ví jak mi je ,komu to nemusím vysvětlovat .Kdo na mě koukne a ví,neptá se ..neptá..Ale úplně nejvíc jsem to chtěla dát pocítít panu docentovi,(teď už profesorovi).Třeba by to v něčem pomohlo,věděli by,jak se při příznacívh této nemoci pacienti cítí.Mohli by jim třeba snadněji pomoct!..Jak udělat to ,aby se nemocní nemuseli cítit jako černé ovce v normálním životě?Je to to co přesně nevím.:-(..říkám přesně ,protože mám určitou teorii..snažte se nevnímat rakovinu jako tabu.Mluvte o ní!Přiznávám,že to není jednoduché..Když jsem byla v tom,nedokázala jsem to.A o to jsem měla pak život těžší..o hodně těžší.Myslela jsem si žě mému světu nikdo nemůže rozumnět a ani jsem se nesnažila o to, někoho vyhledat..Možná jen proto,že jsem se setkala s lidmi ,kteří mi to takhle dávali najevo.Jenže existují i jiní lidé, kteří vám můžou pomoci ,aspoň po psychické stránce určitě!Podpoří vás,vyslechnou ,podají vám pomocnou ruku!Proto se prosím nestraňte a nezalízejte do kouta .Řekněte to světu!Pomůžete tím mnoha lidem se stejným nebo podobným problémem jako máte vy.Potřebujete jen podpořit i já jsem to potřebovala.Někdy mám taky chvíle kdy mám pocit že mi nikdo nerozumi.,to asi každý ,prostě potřebuji někdy podpořit i teď,ale to není přece nic špatného.Já děkuji všem co mě podporují.Musíme se podporovat navzájem!Věřím ,že jich je víc,než těch druhých.Mám v sobě ještě spoustu barikád a bloků které se snažím odbourat.A zvyšovat životní laťku.Pořád je potřeba o něco a pro něco bojovat,aji když dosáhnete životního snu,protože bez boje je život nudnej..bez boje to stojí za nic!....tak to je asi vše co jsem měla dneska na srdci:-)..a teď se jdu zaobírat podzimníma depkama:D...takže vám přeji, ať vás jich letošní podzim potká co nejméně!;-)